Pro tuhle sobotu jsem si vybrala všechny ukázky z knihy Po otřesech od Haruki Murakamiho, kterou právě dočítám (chybí mi poslední povídka).
Vtipný moment proto, že mi tak prostě přišel. No řekněte sami ;)
Romantický nemá protentokrát nic společného s láskou, ale s náladou a popisem. Víte, táboráky a oheň mají pro mě vždy romantický nádech.
Silný moment... včera jsem se nad tím na několik chvil zastavila a říkala si, jak moc pravdy na tom je.
Vtipný moment
Když se Katagiri vrátil do svého bytu, čekala tam na něj ohromná žába. Vztyčená na zadních nohou měřila jistě přes dva metry. Byla to navíc žába robustní. Hubeňour Katagiri se proti ní se svým metrem šedesáti cítil najednou takhle maličký.
"Říkejte mi Žabáku," přivítal ho tvor pronikavým hlasem.
Katagiri, neschopný slova, zkameněl ve dveřích s pusou dokořán.
"No no, jen se mě nebojte, já vás přece neukousnu. Pojďte laskavě dál a zavřete za sebou dveře," vyzval ho Žabák.
s. 93. Žabák, zachránce Tokia - Po otřesech (Haruki Murakami)
Romantický moment
Trojice mlčky pozorovala horu dřeva. Noviny vzplanuly jako vích, chvíli se kroutily v plamenech, a nakonec se scvrkly a zhasnuly. Chvilku se pak nedělo vůbec nic. Nejspíš z toho nic nebude, blesklo Džunko hlavou. Dřevo asi bylo vlhčí, než se zdálo.
Když už to začínalo vypadat beznadějně, vyrazil najednou jako signál vzhůru sloupek bílého dýmu. Bylo bezvětří, a kouř proto stoupal k nebi jako jediná nepřetržitá šňůra. Někde uvnitř to muselo hořet. Oheň samotný ale ještě neviděli.
Nikdo neřekl jediné slovo. Dokonce i Keisuke mlčel jak zařezaný. Stál tam s oběma rukama v kapsách péřovky, Mijake klečel na písku a Džunko, se založenýma rukama, občas, jako by se rozpomněla, potáhla z cigarety.
Tak jako vždycky myslela i teď na Rozdělat oheň od Jacka Londona. Příběh, ve kterém se uprostřed zasněžené Aljašky pokouší o zapálení ohně osaměle cestující muž. Pokud se mu to nepodaří, čeká ho jistá smrt. Zmrzne. A slunce se chýlí k západu. (…) Celý ten příběh jí sám od sebe jasně vyvstával před očima. Bušení srdce, strach, naději i beznaděj toho muže na pokraji smrti cítila s takovou naléhavostí, jako byly její vlastní. To hlavní a nejdůežitější na celém příběhu ale byl fakt, žesi ten muž v podstatě zemřít přeje.
s. 33-34. Krajina s žehličkou - Po otřesech (Haruki Murakami)
Silný moment
Je to stejně zvláštní věc, takové zemětřesení, viďte. Myslíme si, věříme, že je země pod našima nohama pevná a nehybná. Přece se i říká: stát oběma nohama na zemi. Jenže pak jednoho dne pochopíme, že tomu tak není. Země a skály, se kterými přece nemůže nic hnout, najednou jako by začaly téct. (…) Liquefaction, zkapalnění.
s. 79. Thailand - Po otřesech (Haruki Murakami)
Pro více info o tomhle a dalších meme mrkněte tu.
WelWetkaAa-hime | 
Žabák, jo? Asi to brzo vytáhnu z police, i když se chci nejdřív prokousat bichlí Sestry Makiokovy, a samozřejmě Dějiny... Sakra, klidně bych se vrátila o pár let dřív, kdy jsem měla nějaký ten čas a mohla jsem se naučit to, co potřebuju teď :D