RC recenze - Inkarceron

25. března 2011 v 17:22 | Colleen |  Knihy
Autorka: Catherine Fisherová
Série: Inkarceron, díl první
Žánr: sci-fi/fantasy, dystopie
Nakladatel: Knižní klub (odkaz)
Datum vydání: květen 2011

Ráda bych poděkovala Knižnímu klubu za poskytnutí "předsignálního výtisku".

Léta zuřivosti skončila a nic už nebude jako dřív. Válka vyhlodala Měsíc a zastavila příliv a odliv. Musíme usilovat o prostší způsob života. Musíme se stáhnout do minulosti, kde mají všichni a všechno své místo, kde vládne pevný řád.
Svoboda je malá cena za přežití.
Výnos krále Endora
(s. 83)

~Každá společnost má svou vlastní představu o míru.~

Po poslední válce bylo třeba zastavit další rozvoj technologie. Svět se vrátil do doby, kdy se z místa na místo přepravovalo kočáry taženými koňmi, do doby korzetů a svíček a vše začalo být řízeno Protokolem. Poslední velký projekt lidstva byl Inkarceron. Rozlehlé vězení s umělou inteligencí, kam byli odstraněni vrazi, lupiči, násilníci a každý, kdo nějakým způsobem nevyhovoval. Společně s nimi vstoupilo dovnitř sedmdesát Sapientů, moudrých a vzdělaných, a dohromady měli v Inkarceronu vytvořit Ráj.

Uběhlo víc jak sto padesát let a Inkarceron má k Ráji daleko. Vězení své mrtvé "recykluje" a nic nemůže dovnitř ani ven. Dochází mu organické látky a rodí se nové děti s kovovými částmi těla. Všude je bída, špína, nemoci. Mnozí už ani nevěří, že nějaké Venku existuje. Ale jsou tu pořád tací, kteří chtějí následovat stopy Sapphiqua, jediného, komu se povedlo kdy Uniknout, a spatřit hvězdy na noční obloze.


Finn, který si pamatuje pouze poslední tři roky svého života, o hvězdách nejenom sní, ale také věří, že už je viděl. Věří, že není dítětem Vězení, že přišel z Venku, a chce se tam dostat zpátky. Jeho touhu Uniknout s ním sdílí i starý Gildas Sapiens, který je přesvědčen, že k chlapci promlouvá sám Sapphique. V jeho přesvědčení ho utvrzují i Finnovy časté záchvaty, při kterých vídává záblesky hvězd a dortu se sedmi svíčkami. Když se Finnovi dostane do rukou Klíč, neváhají a společně s Keirem, Finnovým přísežným bratrem, a dívkou Attií, psím otrokem, udělají první krok na cestě Ven.

Ve světě Venku žije dívka Claudia, dcera Správce Inkarceronu, od narození připravována na to, že se jednou provdá za následníka trůnu, a stane se Královnou. Její první snoubenec, princ Giles, bohužel spadnul před lety z koně a zemřel, a ona byla zasnoubena s jeho nevlastním bratrem Casparem, kterého Claudia od prvního setkání nesnáší. Když je Caspar vyhozen z Akademie, datum svatby se posouvá a Claudia má jen pár dní na to vymyslet, jak by se z ní mohla vykroutit. Za pomoci svého učitele Jareda Sapienta, se vloupe do pracovny otce, kde mu ukradne Klíč, díky kterému začne komunikovat se špinavým chlapcem z Inkarceronu, jenž se jí představí jako Finn. Claudia a Jared zjistí, že Inkarceron vůbec není tím dokonalým světem, jak se věřilo, a oba jsou pravdou otřeseni. Ke všemu Claudia nemůže setřást pocit, že Finna zná.

S Jaredem se rozhodnou, že Finnovi a jeho přátelům na cestě Ven pomůžou, jak jen budou moci, a začnou hledat polohu Inkarceronu. Kde se ale tak obří komplex nachází? Existuje vůbec nějaká možnost, jak jej najít? A co pak? Co cesta Ven? Není to jen pouhý mýtus, který má dávat naději těm, kteří si ve Vězení zoufají?


Inkarceron je směska science fiction, dystopie, historického románu a fantasy. Možná trochu nezvyklá kombinace, ale tady fungovala. Příběh je vyprávěn ve dvou liniích a podle mého názoru ani jedna nestojí ve stínu té druhé. Čte se svižně a lehce, autorka se nezdržuje sáhodlouhými popisy a spíš nechává postavy jednat a mluvit a čtenáři jsou věci vysvětlovány "za pochodu", což nemusí být pro některé ideální, ale já to za problém v tomto případě nepovažovala.

Na začátku se může zdát, že víte, jak to všechno dopadne. Přece jen, kolikrát už tu byl hrdina bez minulosti, který pravděpodobně pochází z královské krve a má někde sedět na trůně? Je tu ale velká spousta věcí, kterými vás Fisherová může překvapit. Některé vás při čtení možná napadnou, ale nebudete jim dávat velkou váhu a o pár stránek později zjistíte, že jste tu pravdu opravdu měli. A přidá ještě něco navrh, co jste třeba vůbec nečekali. Když se ale pak ohlédnete zpět, zjistíte, že jste řešení měli celou dobu rovnou pod nosem.

Stejně jako se autorka nezabývá rozvláčným popisem, i vztahy mezi jednotlivými postavami nejsou pevně definovány. Autorka jemně naznačuje, ale nikdy nepotvrdí a čtenář si může v podstatě sám vybrat, kterému "páru" bude fandit. Pokud byste ale od Inkarceronu očekávali romantickou zápletku, mohli byste být na konci zklamaní.

Za sebe musím říct, že se mi knížka hrozně líbila. Chytla mě od první kapitoly a měla jsem co dělat, abych ji nepřečetla na jeden zátah. Nebylo místo, u kterého bych se nudila, nenašla jsem pasáže, které bych nejraději přeskočila. Ale samozřejmě má své mouchy. Nedostatek popisu některých věcí je jednou z nich. Život ve Vězení je zmíněn jen okrajově a nijak popisně, takže pokud byste čekali něco drsnějšího, tady to nenajdete. Díky tomu, že příběh rychle ubíhá a odehrává se v rozmezí několikati dnů, postavám není věnováno tolik prostoru, jaký by si zasloužily. Nebylo by na škodu, kdyby se autorka dostala postavám ještě víc pod kůži, popsala jejich vnitřní pocity, řekla nám víc o vedlejších postavách, které jsem si opravdu zamilovala (hlavně Keira, Jareda a Správce... kam se na ně hrabe Finn). Ale to jsou jen malá mínuska, která mi při čtení vůbec nevadila, a spíš si je uvědomuju až zpětně.

Sečteno a podtrženo, Inkarceron rozhodně doporučuju. Jestli si chcete odpočinout od všech těch nadpřirozených bytostí, vztahů, které okrádají příběh a milostných trojúhelníků, které jsou natáhnuté přes několik dílů, sáhněte po Inkarceronu. Třeba si ho zamilujete tak jako já.

(Na Inkarceron navazuje druhý a poslední díl s názvem Sapphique, na který se můžeme těšit v listopadu tohoto roku.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taylor Taylor | 27. března 2011 v 12:09 | Reagovat

Taky mi tenhle recenzák přistál na stole, a už se strašně těším :3. (Bohužel nejdřív musím dočíst resty :/).

2 Mish@ Mish@ | Web | 30. března 2011 v 21:30 | Reagovat

Mě se ta knížka taky strašně líbila. Sice to není úplně můj styl (já raději kaluže krve a sex) ale bylo to takové příjemné, že se to četlo skoro samo.

3 Daria Daria | Web | 3. dubna 2011 v 21:27 | Reagovat

Zní to hodně zajímavě, někdy se po tom zkusím poohlédnout. :)

4 Daria Daria | Web | 4. dubna 2011 v 21:40 | Reagovat

víš, snažila jsem se vytvořit originální postavu :D myslím, že šílenec tu ještě nebyl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.